Autorka nese už od dětství tíhu dálek, která ji zavedla do zajímavých koutů Evropy, Severní a Latinské Ameriky a rovníkové Afriky. Cestování jí kromě setkání se zajímavými místy a lidmi přináší i sebepoznání, příležitost k procvičení jazyků a inspiraci pro psaní příběhů. Naposledy pověsila klobouk v městečku, kam vede cesta pouze po moři nebo vzduchem. "Povídky o Kanadě vznikly na popud kamarádů, kteří chtějí vědět, jak tu žijeme."

Dobrodružné příběhy a hry pro loutkové divadlo jsem vymýšlela, ještě než jsem byla mocna písma. V sedmé třídě mi spolužačky ukradly deník a náramně se jím bavily. Místo abych se zhroutila, usoudila jsem, že moje psaní má co říci i jiným. Začala jsem vydávat noviny pro náš panelák a obesílala jsem literární soutěže. Za normalizace mi nutnost autocenzury obojí brzy znechutila, a tak jsem psala do šuplíku.

Ve Vancouveru jsem redigovala české noviny a upravila několik her pro Divadlo za rohem. Kromě občanských zákoníků a laparoskopických příruček jsem přeložila dva romány a divadelní hru. Jelikož ti, kdo stále překládají, nejsou překládáni, píšu radši sama. Povídky o Kanadě vznikly na popud kamarádů, kteří chtějí vědět, jak tu žijeme. Slavonicím vděčím za inspiraci k románu z josefínské doby – ten už snad brzo dokončím.