Bernard Bolzano (1781--1848) byl nejen filozofem a vědcem evropského formátu, ale též významnou osobností českých kulturních dějin. Když byly v roce 1805 zřízeny na všech rakouských univerzitách v rámci snah o upevnění katolické víry a obnovu postavení církve po revolučních otřesech v Evropě na přelomu 18. a 19. století katedry „náboženské vědy“, byl Bernard Bolzano jmenován -- po určitých průtazích -- profesorem náboženské vědy na Karlo-Ferdinandově universitě v Praze. Měl ovšem o smyslu svého poslání představy, které se zcela neshodovaly s cíli představitelů katolické restaurace na nejvyšších místech církve a státu v rakouské monarchii. Šlo mu nejen o obnovu víry, ale též o obrodu (reformu!) církve. Hlavními předměty Bolzanových vědeckých zájmů byla logika (teorie vědy) a filozofie náboženství. V rámci svých učitelských povinností zpracoval důkladná díla pro oba uvedené obory, ve kterých ležel důraz na teoreticko-systematickém pojednání látky.