Josef ŠKVORECKÝ

• 1. 1. 1924, Náchod

† 3. 1. 2012, Toronto (Kanada)

Prozaik, scenárista, esejista, nakladatel

Manžel spisovatelky Zdeny Salivarové. – Škvoreckého otec byl bankovním úředníkem v Náchodě, kde působil též jako náčelník místní sokolské organizace a jako správce sokolského kina. Škvorecký v rodišti vychodil obecnou školu (1930–1935) a absolvoval zde i reálné gymnázium. Po maturitě (1943) byl nasazen jako pomocný dělník v továrně Metallbauwerke Zimmermann und Schilling v Náchodě a později v Novém Městě nad Metují, koncem války pak v přádelně firmy Bartoň v Náchodě. Od gymnazijních studií se věnoval jazzu a krátce hrál v místní kapele Red Music. V roce 1945 začal studovat na Lékařské fakultě UK, po prvním semestru však přestoupil na FF UK, kde vystudoval angličtinu a filozofii (1946–1949). V této době se spřátelil s hudebním publicistou Lubomírem Dorůžkou (*1924), v roce 1954 pak s Janem Zábranou. Po absolutoriu obdržel umístěnku do pohraničí, učil na školách v Broumově a v Polici nad Metují, posléze češtinu a sociální vědy na Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší (1950–1951). Titul PhDr. získal 1951 prací Thomas Paine a jeho vztah k dnešku. Po vojenské službě (1951–1953 u tankosamohybného praporu v Mladé) Škvorecký nastoupil do angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU) v Praze, od dubna 1956 zde byl redaktorem a od ledna 1957 zástupcem šéfredaktora nového dvouměsíčníku Světová literatura. Po skandálu, který vyvolalo vydání románu Zbabělci, musel v lednu 1959 z redakce časopisu odejít, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. V lednu 1969 odjel do USA, kde nejprve přednášel na Cornell University v Ithace (New York), v létě absolvoval stipendijní pobyt v Berkeley (Kalifornie). Téhož roku byla v Čs. spisovateli zastavena výroba knihy Tankový prapor. Škvorecký se rozhodl v zahraničí zůstat a od podzimu 1969 vedl na Toronto University kurs současného českého divadla a filmu a na anglistice kursy anglické a americké literatury; od roku 1970 i kursy tvůrčího psaní. Roku 1971 byl jmenován mimořádným, 1975 řádným profesorem. Od roku 1972 až po odchod do důchodu v roce 1990 Škvorecký vyučoval též dějiny a teorii filmu na Graduate Centre for Study of Drama Torontské univerzity. Počínaje polovinou 70. let pohostinsky přednášel na řadě severoamerických univerzit. – V roce 1971 Škvorecký a Salivarová v Torontu založili nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ve kterém vydávali především české exilové autory a v Československu zakázaná díla (do 1993 celkem 227 titulů). Škvorecký zde také publikoval vlastní tvorbu. V roce 1978 byl zbaven čs. státního občanství. Při prvním návratu do Československa (1990) byl vyznamenán Řádem Bílého lva. Škvoreckého dílo je překládáno do mnoha jazyků, od konce 70. let zaznamenává značný ohlas zejména v Severní Americe (Bassaxofon, Příběh inženýra lidských duší, Scherzo capriccioso).