Josef Václav Sládek (27. října 1845 Zbiroh – 28. června 1912 Zbiroh) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Je považován za zakladatele české poezie pro děti. Byl členem Akademie českých věd.

Narodil se ve Zbirohu na Křivoklátsku; jeho otec byl zednický mistr, později stavitel. Studoval akademické gymnázium v Praze, poté Filozofickou fakultu. Jelikož jeho rodiče chtěli, aby byl knězem, odmítli ho podporovat při studiích a nakonec se s ním rozešli. Po rozchodu s rodiči se živil kondicemi. Později začal psát básně, vydával je a pracoval v nakladatelstvích spojených s lumírovci.

Roku 1868 odjel do USA, kde vedl dobrodružný život. V Americe strávil dva roky (do roku 1870) a pracoval zde jako dělník v mnoha profesích. Zde se zajímal o osud černochů, s nimiž pracoval. Pobyt v USA ho velmi ovlivnil, po celý zbytek života byl velmi orientován na anglo-americkou literaturu.

Po návratu z Ameriky vyučoval angličtinu na Obchodní akademii a na technice, později působil i jako lektor na pražské univerzitě. Mezi lety 1870 a 1875 byl redaktorem Národních listů. Roku 1873 se oženil s Emílií Nedvídkovou, dcerou továrníka z Počátek, do které byl zamilován od roku 1867 (poprvé se setkali když bylo Emílii patnáct let, na plese v roce 1867, těsně před Sládkovým odjezdem do USA). Rok po sňatku Emílie umírá při porodu prvního dítěte.

V roce 1873 se stal spoluvydavatelem časopisu Lumír, ve kterém od roku 1877 působil i jako redaktor. Brzy nato se stal vedoucím redaktorem, kterým zůstal až do konce svého působení v Lumíru (1898). V letech 1897 až 1898 žil ve Vysoké u Příbrami.

Své básně a články uveřejňoval v mnoha dalších časopisech, např. v Květech, Světozoru nebo Osvětě.