Karel Schulz (6. května 1899 v Městci Králové – 27. února 1943 v Praze) byl český romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář, jehož nejznámějším dílem je historický román Kámen a bolest (1942), který ho však proslavil až po jeho smrti.

Po maturitě roku 1918 krátce studoval práva a medicínu, lékařskou fakultu však z finančních důvodů nedokončil. V roce 1926 konvertoval ke katolicismu. Z Devětsilu byl téhož roku vyloučen pro podezření z plagiátství na díle Stevensona u své povídky Hughesův ústav. Byl soudničkářem, divadelním a filmovým kritikem Lidových novin (v letech 1927–30). Po návratu do Prahy se stal parlamentním zpravodajem Lidových listů (1930–35) a vedoucím redaktorem Národní politiky (1935–42).