Pavel POUCHA (1905--1986), vědec a pedagog v oboru vnitroasijské filologie, mongolista, tibetolog a indolog

Vystudoval gymnázium v Jindřichově Hradci a poté pokračoval ve studiu na FF UK v Praze (1924--1929), kde se věnoval germánským a slovanským literaturám a srovnávací jazykovědě, ale též studiu řady orientálních jazyků. R. 1929 získal titul PhDr., o dva roky později byl jmenován středoškolským profesorem češtiny a němčiny. Tyto předměty vyučoval na různých pražských gymnáziích od r. 1927 do r. 1947. Už r. 1932 se stal členem kulturní sekce Orientálního ústavu, od r. 1947 jeho stálým pracovníkem. R. 1948 předložil habilitační práci. V Orientálním ústavu mj. vedl Indologické oddělení, zastával i funkci náměstka ředitele. Ale r. 1957 byl z politických důvodů odvolán. Poté se soustředil už jen na vědeckou práci. Bez ohledu na odchod do důchodu r. 1970 publikoval až do své smrti. Včetně encyklopedických hesel a recenzí čítá jeho bibliografie kolem 460 titulů.