Vlastním jménem se jmenoval Václav Voňavka a narodil se 5. 5. 1901 v Praze. Otec, který se živil jako kočí umřel, když byly malému Václavovi dva roky. Jeho matka pocházela z jihočeské vesnice a živila se jako pradlena, později zastávala místo domovnice. Podruhé se provdala za strojního zámečníka, ale s otčímem Řezáč nevycházel dobře. Během první světové války, kdy otec narukoval na frontu, se rodina dostala do tíživých finančních problémů.

Václav Řezáč odmaturoval roku 1919 a posléze spěšně prošel absolventským kurzem na obchodní akademii, bylo totiž nezbytně nutné, aby co nejdříve nastoupil do zaměstnání a začal vydělávat. Roku 1920 byl přijat jako úředník do Státního statistického úřadu, kde pracuje až do roku 1940. Brzy se oženil a založil rodinu, jeho manželka se později také vydává na literární dráhu a publikoval pod jménem Ema Řezáčová.

Václav Řezáč měl věčně problémy s uživením rodiny a tak se coby vedlejšímu zdroji příjmů začíná věnovat literární a divadelní kritice v časopisech Český svět a Eva. V těchto časopisech také publikuje své první povídky. Svůj styl si vybrušuje na dvou dětských povídkách (vede také dětskou rubriku v Lidových Novinách) a posléze v roce 1935 začíná psát své první větší románová díla. V roce 1940 se Řezáč definitivně loučí ze svou úřednickou drahou a přechází coby redaktor do Lidových Novin kde působí po celou dobu války.

Řezáč rád jezdil na Kadaňsko, kde bydlel v starém železničářském domku v Rudné u Nejdku a později také v Kadani. V této oblasti byla silná německá menšina a Řezáč tak měl řadu příležitostí sledovat projevy hnutí Henleinovců a jejich pro Hitlerovské akce. Viděl jak se chovali před válkou, jak ve válce a jak po ní. V těchto unikátních projevech lidské psychiky nalézal řadu inspirace. Coby znalec místních poměrů byl po skončení války pověřen ministrem informací aby vypracoval zprávu o stavu Československého pohraničí. Dle Řezáčových článků byla snaha o zpětné ovládnutí těchto krajů od počátku sabotována místními Němci a předem odsouzena k záhubě. Odsun Němců tak považuje za nutnost má-li v těchto oblastech opět zavládnout český lev a ne jeho německá kolegyně. "Rozhodli jsme se, že zlikvidujeme jednou provždy naše německé pohraničí, neboť jinak by naše státní a národní existence byla trvale nejistá. Ale přesun několika miliónů lidí se nedá svěřit náhodě. Je třeba přesného plánu pro koordinaci odsunu Němců a přísunu Čechů..." píše Řezáč v jednom ze svých článků v Práci, kam po skončení války přesídlil z Lidových Novin.

Společně s J. Drdou udává směr nové levicové linii české tvorby. Po úspěchu románů Bitva a Nástup se stává ředitelem nakladatelství Čs. spisovatel. Řezáč spřádá řadu plánů a má rozpracovaný koncept nového psychologického románu, ale 22. 6. 1956 umírá.