Částečně již v Dějinách a současnosti otištěné eseje ukazují na mnohem

hlubší a širší možnosti archeologické výpovědi než na jaké jsme si běžně

zvykli.

Autor vychází důsledně z archeologického materiálu, při jeho

interpretaci se ovšem inspiruje také dalšími obory, zejména kulturní

antropologií, etnologií, přírodními vědami a dalšími. Názorně ukazuje, jak je

archeologie schopna s těmito vědami komunikovat a v esejích jako je

např. "Archeologie strachu", "Archeologie ochranného zvuku", "Archeologie

ptačího vejce" nebo "Archeologie života na hraně existence" současně

demonstruje, jak mohou být archeologické studie čtivé.