Nakladatelství Lidové noviny vydalo monografii historika umění Viktora Kubíka věnovanou tzv. Padeřovské bibli, kterou se autor pokusil především na základě důkladného rozboru její výzdoby zařadit do vývoje knižní malby husitské doby.

Padeřovská bible je zajímavá hned z několika důvodů. Vznikla na konci husitských válek mezi roky 1432-1435 (v těchto letech byl opsán text Janem z Prahy zv. Aliapars), tedy v období, které je většinou považováno za období úpadku. Jejím objednavatelem byl pak táborský hejtman Filip z Padeřova, muž neurozeného původu, sedlák z Táborska, uprchlík z rožmberského panství. Byl velice schopným vojevůdcem, který během válek zbohatl natolik, že si mohl objednat i nákladné umělecké dílo. To vzniklo částečně na hradě Ostromeči a práce na textu, ale i výzdobě byly dokončeny s největší pravděpodobností v Táboře.

U husity by málokdo předpokládal vznik takovéhoto díla, když tak možná pouhý opis biblických textů. Padeřovská bible je ale navíc výjimečná i svou bohatou, i když nedokončenou výzdobou průměrné a místy i nadprůměrné kvality. Tvoří ji velké množství kaligrafických iniciál, 82 figurálních výjevů v iniciálách a vinětách, 34 ornamentálních iniciál, 10 zoomorfních a antropomorfních iniciál a výzdoba bordur celkem sto šesti stran. Jedinečná výzdoba je dílem pokračovatelů dílny Geronského martyrologia, dědiců Mistra Hasenburského misálu, předjímajících Mistra Žaltáře Hanuše z Kolovrat a Mistra Šellemberské bible.

Zajímavý manuskript obsahuje celkem 443 pergamenových listů o velikosti 46,4 x 30,9 cm. Originál se dnes nachází pod iniciálou Cod. 1175 v Rakouské národní knihovně ve Vídni, protože byl po roce 1720 zakoupen do Dvorské knihovny ve Vídni z pozůstalosti rytíře Jana Petra Straky z Nedabylic († 1720). Z ní pak byl převeden do Rakouské národní knihovny. Současná renesanční vazba vznikla kolem roku 1600, kdy byla Padeřovská bible v držení Karla staršího ze Žerotína.

Kubík, který měl k dispozici i originál rukopisu si klade řadu otázek, např. ohledně samotného objednavatele díla, jeho tvůrců, datování vzniku jednotlivých iluminací a další. Zabývá se i komplikovaným programem výzdoby nebo vztahem husitů k bohatě zdobeným manuskriptům a umění jako takovému.

Samotný text rozdělil do celkem osmi oddílů, z nichž nejdůležitější jsou čtyři – druhý až pátý, kterým předchází úvod. V druhé části shrnuje a částečně doplňuje informace ze starší kunsthistorické literatury, která se věnovala Padeřovské bibli. Do odborné literatury se dostala již na konci 18. století. První detailní, ve své době i velice progresivní studie o rukopisu pak vyšla v roce 1924 a jejím autorem byl Antonín Matějček. Ta se stala základem pro další badatele, kteří Matějčka postupně doplňovali. Rukopisem se pak zabývali zejména Josef Krása a Karel Stejskal, na které navázali v posledních letech Pavel Brodský a právě Viktor Kubík. Hodnocení rukopisu tak prošlo zajímavým vývojem. Z počátku byla jeho výzdoba podceňována, následně ale došlo k jejímu docenění. Na své celkové zhodnocení v širších souvislostech ale stále ještě čeká.

Padeřovská bible je velice zajímavá i z jazykovědného hlediska (viz třetí část), na což jako první upozornil již na konci 18. století Josef Dobrovský. Dílo je totiž nejstarším dochovaným kompletním opisem 3. redakce překladu Bible do češtiny, který vznikl před rokem 1413. Ve 3. redakci je ještě navíc dodržován diakritický pravopis.

Čtvrtou část své práce zasvětil autor životu a osobnosti Filipa z Padeřova a osudům jeho bible. Přibližuje všechny dochované informace o úspěšném hejtmanovi, jehož stopy mizí po dokončení objednávky. Proč si právě on objednal nejnovější překlad Bible do češtiny? Lze předpokládat, že Filip z Padeřova byl gramotný, znal biblické texty a snad si ve své Bibli i četl. Náklady na vznik díla byly velice vysoké, na jedné straně máme pergamen, na straně druhé pak rozsáhlou luxusní výzdobu i za použití zlata. Možná chtěl Filip svou objednávkou potvrdit své nové postavení, možná byl jen nadmíru ambiciózní. Pravdu se již asi nikdy nedozvíme. Samotný rukopis ale docela vypovídá o jeho moci, významu i bohatství.

Největší prostor věnuje Kubík výzdobě Padeřovské bible. Nejedná se sice o zrovna oddechovou četbu, ale autorovy postřehy jsou zajímavé a objevné, ukazují dílo často ve zcela novém světle. Nejprve přináší základní informace o systému výzdoby Padeřovské bible, z nichž jasně vyplývá, že se nejedná o pouhý řemeslný výtvor, nýbrž o luxusní rukopis nejen v Čechách, ale i v kontextu střední Evropy tehdejší doby.

Po základních technických a kodikologických údajích pak provádí podrobný rozbor jednotlivých typů výzdoby (malované iniciály, viněty, figurální kompozice, bordury, ornamentika, puncovní výzdoba…), které srovnává s dalšími dochovanými iluminovanými manuskripty sledovaného období, přičemž hlavní důraz klade na úsek mezi roky 1420-1450. Právě knižní tvorbě v tomto období věnuje i jednu z mnoha podkapitol.

Na základě rozboru výzdoby Padeřovské bible přibližuje též podíl jednotlivých tvůrců a rozlišuje celkem čtyři stylové skupiny iluminací. První a druhá by podle něj mohla být dílem Prvního mistra Padeřovské bible, jenž byl lepší dekoratér. Třetí a čtvrtá stylová skupina by pak byla dílem Druhého mistra Padeřovské bible, který se více soustřeďoval na figurální výjevy. Jeho práce v rukopisu převažuje. Tím Kubík koriguje původní informace o tom, že autorem iluminací byl písař Jan z Prahy zv. Alipars.

Součástí textu je rozsáhlý poznámkový aparát. Důležitý je i převážně černobílý obrazový doprovod. Na úplný závěr je pak zařazena barevná obrazová příloha čítající přes třicet položek. Je na ni hojně odkazováno v textu, pravdou ale je, že časté listování a hledání konkrétních iluminací komplikuje práci s knihou.

Práce „Bible táborského hejtmana Filipa z Padeřova a knižní malba husitské doby“ Viktora Kubíka je velice zajímavým a zároveň objevným příspěvkem nejen k dějinám knižní malby 1. poloviny 15. století. Autor hledal odpovědi na řadu otázek, z nichž řadu dokázal také uspokojivě zodpovědět. Přesto v závěru nastínil i další otázky, a to v mnohém širším kontextu středověkého umění, které na svou odpověď teprve čekají. Kubík tak jasně naznačil, jakým směrem by se mělo ubírat další bádání.