Jako druhý svazek své řady „Archeologica“ vydalo Nakladatelství Lidové noviny knihu „Chebsko v raném středověku“ s podtitulem „Archeologie středoevropského regionu v 7.-12. století“, jejímž autorem je Jan Hasil. Cílem edice je prostřednictvím monografií předložit širší veřejnosti nejen nejnovější výsledky archeologických výzkumů, ale i jejich interpretace. První svazek řady nazvaný „Budeč. Významné mocenské centrum prvních Přemyslovců“ vyšel v roce 2014.

Dějiny raně středověkého Chebska jsou velice vrstevnatým tématem, které bylo doposud pojímáno hlavně regionálně, bez větších souvislostí s vývojem okolních oblastí. Zásadním problémem je navíc i samotné vymezení Chebska ve sledovaném období. A právě proto se pokusil Jan Hasil přiblížit raně středověký příběh Chebu a horního Poohří v širších souvislostech. Základem knihy je autorova, úspěšně obhájená disertační práce „Česko-bavorské kulturní kontakty v raném středověku“, kterou doplnil o výsledky řady svých dílčích studií.

Hasil provedl komplexní revizi pramenné základny a rozbor dosavadních badatelských přístupů u nás i v zahraničí. Svou vlastní interpretaci pak založil na komparaci vybraných kulturně historických fenoménů, které lze v tomto regionu sledovat. Ty pak zkoumá nejen ve vztahu k českým zemím, ale především k sousednímu severovýchodnímu Bavorsku a Durynsku.

Jak autor poznamenal na začátku, věnuje několik úvodních desítek stran dějinám bádání o sledovaném regionu, jehož vývoj byl v raném středověku úzce spjat především s oblastmi dnešního Německa. Představeni jsou všichni významní badatelé, kteří se zabývali, resp. zabývají dějinami Chebska, od zakladatele moderní kritické chebské historiografie Heinricha Gradla, přes představitele německé nacionální regionalistiky až po české badatele po druhé světové válce.

Celá oblast prošla složitým nejen historickým, ale i kulturním a jazykovým vývojem. Raně středověké dějiny oblasti pak byly spjaty nejprve s franskou říší a později se Svatou říší římskou. Hasil si uvědomuje daná specifika, a proto se rovněž věnuje raně středověkému osídlení severovýchodního Bavorska a christianizaci této oblasti.

Co se samotného Chebska z archeologického hlediska týče, je čtenář nejprve obeznámen s chronologií raně středověké hmotné kultury, která je důležitá pro následnou interpretaci jednotlivých nálezů. Jsou to právě archeologické nálezy, které jako jediné prameny přímo odrážejí vývoj sledované oblasti, horního Poohří.

Periodizace raného středověku v Chebsku (merovejské, karolínské a otonské období) se zcela liší od periodizace v Čechách, což je dáno větším sepjetím s německými oblastmi. Z chronologického hlediska pojednal autor též o nálezech raně středověké keramiky a esovitých záušnic.

Důležitou součástí práce je katalog archeologických lokalit, který přináší bližší informace o celkem pětadvaceti lokalitách. Jednotlivé nálezy a lokality jsou označeny názvy, pod kterými se původně dostaly do odborné literatury, takže někdy neodpovídají dnešnímu, nově vzniklému katastrálnímu vymezení. Každá položka přináší základní identifikaci a charakteristiku lokality, resp. nálezu, dějiny bádání, stručný popis s datací, interpretaci a na konci najde případný zájemce základní bibliografii a odkazy na publikovaná vyobrazení.

Jednotlivé položky katalogu jsou různě dlouhé. Je jasné, že největší prostor je věnován samotnému Chebu, který byl nejvýznamnějším centrem regionu. Dodnes tam můžeme obdivovat zbytky románského hradu a štaufské falce s jedinečnou kaplí.

Poslední kapitola přibližuje nástup vrcholného středověku, který v Chebsku začíná již počátkem 12. století, což je o jedno století dřív než na území českého státu. A s vrcholným středověkem jsou spojeny i jeho další proměny. Největší pozornost je pak věnována vrcholně středověkým proměnám Chebu a především jeho hradu, resp. falce, s níž jsou spjati tehdy v Říši vládnoucí Štaufové.

Jednou z klíčových záležitostí je datace dodnes stojící patrové hradní kaple, která je nejstarší gotickou památkou na našem území. Archeology bývá datována do 80. let 12. století a spojována s císařem Fridrichem I. Barbarossou. Horní patro pak mělo vzniknout o pár let později. Často bylo také poukazováno na podobnost s hradní kaplí Císařského hradu v Norimberku. Mezi kaplemi ale existují rozdíly, ten nejmarkantnější je, že chebská kaple stojí osamoceně, norimberská je naopak součástí paláce. Přesto se nabízejí úvahy, že obě kaple plnily obdobné funkce a že vznikly ve stejné době. V posledních letech se pak objevily názory, že chebská kaple nevznikla ve dvou časově od sebe vzdálených fázích, ale že byla postavena najednou a dokončena na počátku 13. století (Peter Kováč, Úsvit renesance, Dvorské umění císaře Fridricha II, Bamberský a Magdeburský jezdec, Praha 2010, s. 97-115) K přibližné dataci se navíc nabízí i komparace kamenosochařské výzdoby horního patra chebské kaple s dalšími památkami v širším regionu. Z tohoto srovnání a také na základě dochovaných písemných pramenů je vysoce pravděpodobné, že skutečně vznikla až na počátku 13. století, spíše pak v jeho druhé dekádě. Z toho tedy vyplývá, že stavitelem chebské hradní kaple byl nejspíše císař Fridrich II. Štaufský, který do Chebu rád zajížděl. Jan Hasil dospěl ke stejnému názoru.

Publikace není určena jen českým čtenářům, ale její součástí je pod názvem „Egerland im 7.-12. Jahrhundert“ překlad vybraných a zkrácených pasáží textu do němčiny.

Veledůležitou součástí textu je přebohatý obrazový doprovod, který zahrnuje řadu černobílých fotografií, map, plánků, kreseb a rekonstrukcí. Nechybí ani několikastránková barevná obrazová příloha.

Publikace „Chebsko v raném středověku. Archeologie středoevropského regionu v 7.-12. století“ není jednoduchým čtením, a proto je spíše určena odborníkům, resp. poučeným laikům. Přesto se jedná o velice zajímavou, podnětnou a bezpochyby i objevnou práci, která přibližuje raně středověké dějiny oblasti, která byla a většinou stále je v rámci dějin českých zemí spíše na okraji zájmu.