Černá Hora vždy byla státním útvarem, kde se stýkaly různorodé národy, náboženství a kultury. Díky tomu vznikl jedinečný územní celek s barvitou historií, o které pojednává nový přírůstek edice Dějiny států.

Obsáhlá publikace Dějiny Černé Hory, kterou vydalo roku 2017 nakladatelství Lidové noviny, je dílem Františka Šístka. František Šístek vystudoval mezinárodní teritoriální studia na FSV UK v Praze a moderní dějiny střední Evropy na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Doktorát v oboru kulturní a sociální antropologie pak obhájil na FHS UK v Praze. Nyní působí jako vědecký pracovník Historického ústavu AV ČR a vyučuje balkanistiku na Institutu mezinárodních studií FSV UK. Co se týče jeho zaměření, zabývá se především moderními dějinami Balkánu, zejména bývalé Jugoslávie. Soustředí se na problematiku modernizace, na obrazy a stereotypy, nacionalismus a kulturní dějiny.

Dějiny Černé Hory jsou rozsáhlou (čítají přes šest set stran) publikací mapující historii Černé Hory od nejstarších dob přes počátky moderního státu v 17. století až k italské okupaci roku 1941 a následnému období, kdy byla Černá Hora nejmenší republikou Titovy Jugoslávie. Autor v rámci své knihy přemítá nad nejrůznějšími otázkami z dějin tohoto státu. Snaží se například nalézt odpověď na otázku, proč Černá Hora dokázala ze všech balkánských států nejdéle odolávat expanzivním snahám Osmanské říše, dočteme se však i o samotné genezi Černé Hory jakožto opravdového státu za dynastie Petrovićů Njegošů.

Ačkoli nemalé části lidí se při zaslechnutí názvu „Černá Hora“ vybaví spíše známá značka jednoho alkoholického nápoje, je Černá Hora státem, který si zaslouží pozornost kvůli své strastiplné historii a rozmanité kultuře. Díky skutečnosti, že publikace Františka Šístka zahrnuje tak rozsáhlé období z historie Černé Hory, přijde si na své jak čtenář zajímající se primárně o dějiny středověku, tak nadšenec do dějin druhé světové války a poválečného období.

V rozložení knihy, ve které je více než polovina rozsahu věnována událostem 19. a 20. století, se odráží autorův zájem o moderní dějiny. Nejspíše je tento nepoměr podmíněn i skutečností, že čím starší je historické období, kterému se chce historik věnovat, tím méně pramenů pro své bádání pravděpodobně nalezne. Jednoduše řečeno, o dějinách 19. a 20. století toho víme více než o dějinách středověku a raného novověku. Přesto mají v tomto kontextu jistou výhodu ty knihy z edice Dějiny států (do které titul Dějiny Černé Hory spadá), za nimiž stojí autorský kolektiv složený z odborníků na různá historická období.

Text knihy je průběžně prokládán černobílými reprodukcemi obrazů, dobovými fotografiemi a jinými ilustracemi, které souvisejí s historií Černé Hory. Na názorných mapách může čtenář sledovat změny v rozloze území, na kterém se v různých etapách historického vývoje nacházel dnešní stát Černá Hora. Ilustrace i mapy přispívají k lepší čtivosti textu a „rozbíjejí“ jinak monotónní výklad.

Ačkoli kniha nadchne především nadšence do moderních dějin, ani středověký a raně novověký vývoj není v publikaci opomenut. Knihu tak lze označit za velmi povedené zpracování dějin Černé Hory, napsané navíc čtivým jazykem.

Mezinárodně respektovaný český balkanista František Šístek (nar. 1977) se dlouhodobě profiluje jako odborník na černohorskou problematiku; působí v Historickém ústavu Akademie věd ČR a v Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Není divu, že se právě on zhostil úkolu sepsat objemnou syntézu historie této jihoslovanské země pro prestižní edici Dějiny států Nakladatelství Lidové noviny (NLN). Navázal na své dosavadní bádání, jehož výstupem byly vedle mnoha dílčích studií monografie Junáci, horalé a lenoši: Obraz Černé Hory a Černohorců v české společnosti 1830–2006 (Praha, 2011) a první přehled dějin Černé Hory v češtině, který vyšel v edici nakladatelství Libri Stručná historie států (Černá Hora, Praha, 2007). Jeho nová kniha Dějiny Černé Hory je jeden z nejzdařilejších příspěvků české historické balkanistiky do zmíněné edice NLN.

Zacházení s národními mýty
František Šístek kromě svých výzkumů černohorských dějin i současnosti vycházel z dosavadních syntéz dějin Černé Hory publikovaných v srbochorvatštině a dalších jazycích, ale i z mnoha různorodých monografií a studií věnovaných jednotlivým obdobím, jevům či osobnostem černohorské historie, nepřehlédnutelná je však také jeho důkladná osobní znalost prostředí.

A další autorovou devízou je styl: pregnantně formuluje a srozumitelně traktuje i komplexní a kontroverzní problémy, jakým je například historicky variabilní poměr mezi „černohorstvím“ a „srbstvím“ v identitě obyvatelstva Černé Hory. Neúnavně sleduje historické procesy dlouhého trvání a erudovaně a výstižně je zprostředkovává čtenáři. Ať už se jedná o specifika vývoje černohorské státnosti, podoby soužití různých náboženských komunit na území Černé Hory či bezskrupulózní politiku mocností vůči ní, Šístek se neutápí v jednotlivostech a margináliích, ale vždy usiluje o zasazení konkrétních jevů do širší časové a kontextuální perspektivy.

Pokud určitá historická událost výrazně rezonuje v myslích Černohorců dodnes, autor mapuje její proměny v historické paměti a odraz v současných komemoračních rituálech či politicky motivovaných interpretacích. Šístek zde uplatňuje své antropologické vzdělání, které zužitkovává i při líčení řady společenských fenoménů charakteristických pro černohorské prostředí. Zasvěceně a poutavě tak kupříkladu vysvětluje vznik a fungování místní kmenové společnosti, její patriarchální morálku či instituce krevní msty a pobratimství.

Jinými slovy – Šístkovy Dějiny Černé Hory jsou metodologicky moderní dílo, jemuž neschází multidisciplinární rozměr ani kritický odstup od nacionalistických výkladů historie, jež jsou pro zkoumané prostředí charakteristické. Autor naopak odhaluje pozadí a způsoby politické instrumentalizace četných národních mýtů spjatých s Černou Horou, jakými jsou například představy o kontinuální existenci srbského národa nebo černohorské státnosti od středověku do současnosti.

I Češi
V souladu s pravidly edice Dějiny států NLN kniha rovněž mapuje vývoj černohorsko-českých kontaktů a vztahů. Pasáže, které jsou této problematice věnovány, přitom patří k těm nejzajímavějším a věřím, že pro neobeznámeného čtenáře přinášejí mnohá překvapivá zjištění. Jen málokdo si je dnes vědom, jaké oblibě se Černá Hora a s ní spjatá témata či představy těšily v české společnosti v 19. a na počátku 20. století. V samotné zemi dokonce v daném období působila plejáda českých umělců, pedagogů či spisovatelů, kteří se výrazně zapsali do černohorských dějin. Někdy přitom tyto české stopy, které Šístek systematicky zkoumá od počátku své tvůrčí dráhy, mají až kuriózní nádech. Všeobecně známou skutečností je účast českých krajanů na vzpouře v Kotorském zálivu v roce 1918. Kdo však dnes mimo úzký okruh odborníků ví, že v Černé Hoře byli za první světové války nasazeni také čeští letci, kteří se zúčastnili historicky prvního leteckého bombardování černohorského území? Komu dnes něco říká jméno Jan Vaclík? Tento Čech se přitom stal v 19. století prvním diplomatickým představitelem Černé Hory v osmanské říši a vznik jeho úřadu byl fakticky roven uznání černohorské státní suverenity Portou.

Kniha Františka Šístka zkrátka není pozitivisticky laděný výklad politických dějin Černé Hory, ale mimořádně čtivý portrét fascinující země, k níž měli Češi v minulosti blíže, než si dnes uvědomují. Černohorská historie i současnost jsou plné pozoruhodných paradoxů a specifik, které se v textu podařilo znamenitě postihnout. Šístkovy Dějiny Černé Hory jsou dílo, které si zaslouží pozornost nejen odborníků, ale i širší čtenářské veřejnosti.