Sepsání samostatných dějin Rakouska je ožehavou záležitostí. Ne že by nebyly zajímavé nebo že by se málo týkaly českých dějin. Právě naopak. Rakousko bylo vždy naším sousedem, a naše osudy se proto nespočetněkrát zkřížily. Stačí připomenout Moravské pole, Bílou horu či Habsburky...

Potíž spočívá v tom, že se Rakousko, po celý středověk ničím nevynikající komplex několika více méně samostatných knížectví pod vládou energického a ctižádostivého rodu Habsburků, stalo v 16. století jádrem světové říše, jejíž jedna část, tzv. podunajské soustátí, se na dobu několika staletí stala rámcem pro život celé řady národů a národností – vedle Čechů a Slováků také Maďarů, Poláků, Italů, Jihoslovanů. Rumunů a pochopitelně Němců. Rozlišit dějiny vlastního Rakouska a celé rakouské (později rakousko-uherské) říše se stalo úkolem autorského kolektivu českých i moravských historiků. Pochopitelně v barvitém a pro mnohé čtenáře i v lecčems překvapivém a objemném líčení nebudou chybět ani komplikované česko-rakouské vztahy v minulosti i dnes.