Francouzská nemoc, francouzský mor, lues či příjice. Tyto názvy se v období raného novověku běžně používaly pro pohlavně přenosnou bakteriální infekci, kterou známe jako syfilis. Historička Bohdana Divišová ve své knize představuje postoje dobových lékařů vzhledem k této nemoci.

Autorkou knihy Francouzská nemoc v radách lékařů 16. století, kterou vydalo roku 2019 nakladatelství Lidové noviny, je Bohdana Divišová. Divišová vystudovala latinu a historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Aktuálně pracuje jako odborná asistentka v Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se především dějinami medicíny 16. a 17. století se zaměřením na lékaře císaře Rudolfa II.

Publikace Bohdany Divišové má podtitul Vznik a vývoj konsiliární literatury na příkladech francouzských, italských a německých představitelů medicíny, který pregnantně shrnuje hlavní zaměření knihy. Obsahem této konsiliární literatury byly písemné rady lékaře, jenž byl svým kolegou požádán o odbornou pomoci při řešení případu. Konsiliář při sestavování diagnózy spoléhal pouze na zprostředkované informace (pacienta neměl k dispozici) a způsob léčby stanovoval na základě svých zkušeností. Konsilium obvykle začínalo stanovením pacientova tělesného složení a symptomů, pokračovalo diagnózou a často i prognózou a v závěrečné terapii obsahovalo návrh způsobu léčby.

Kniha je rozdělena do dvou částí. V první autorka prezentuje konsiliární literaturu v různých kontextech. Základem je definice zkoumaného žánru, následuje například problematika vzniku konciliární literatury a představení vybraných tvůrců konsiliární literatury. Druhá část knihy se zaměřuje již přímo na konsiliární literaturu věnovanou pacientům trpícím francouzskou nemocí. Aby autorka lépe uvedla čtenáře do tématu, věnuje se i ontologii francouzské nemoci a jejím historickým souvislostem.

Téma, které si autorka vybrala, je pro zkoumání lékařských dějin 16. století podstatné. Historické zkoumání francouzské nemoci začíná rokem 1494, kdy se po vojenském tažení Francouzů do Itálie rozšířila po Evropě epidemie podivné nemoci, jež začala být nazývána jako francouzská nemoc či francouzský mor. Francouzská nemoc se šířila mezi všemi vrstvami obyvatelstva, od chudiny až po vysoké světské i církevní kruhy. Chorobou trpěli i členové známého rodu Borgiů anebo Albrecht z Valdštejna. Z důvodu rychlého rozšíření napříč celou společností se tato nemoc objevovala jako hlavní téma mnohých disputací a spisů lékařů i laiků již od konce 15. století. Autorka pohled lékařů na francouzskou nemoc představuje prostřednictvím analýzy obsahu dvaceti dvou sbírek konsilií patnácti vybraných lékařů.

Knihu Francouzská nemoc v radách lékařů 16. století doporučuji čtenářům, kteří očekávají odborně podaná fakta. V publikaci se nedočtete žádná senzační odhalení ve stylu „francouzskou nemocí trpěla i tato slavná historická osobnost“. Naopak budou vaše znalosti obohaceny o zajímavé informace o myšlení lékařů v období raného novověku. Jde o poutavý exkurz do dobové medicíny a jejích metod. Pokud vás kniha zaujme, doporučuji dále sáhnout po objemnějším titulu Mor 1480–1730 s podtitulem Epidemie v lékařských traktátech raného novověku, jehož autorem je Karel Černý. Autor se zabývá rovněž názory a doporučenými postupy lékařů raného novověku, orientuje se však v této souvislosti na epidemii moru.