Ve své studii se Peter Burke věnuje analýze sociálních a kulturních dějin jazyků, jimiž se v Evropě hovořilo nebo psalo v období mezi vynálezem knihtisku a francouzskou revolucí.

Je totiž přesvědčen, že z jazykového hlediska je dobu 1450-1789 třeba vnímat jako svébytný časový úsek. Jedním z hlavních témat knihy je vztah mezi jazykem a společenstvím (vymezeným regionálně, konfesionálně, v souvislosti se zaměstnáním nebo pohlavím, stejně jako příslušnosti k národu) a úloha jazyka v procesech vnímání druhých a formování vlastní identity.