Historici ve svých pracích poměrně často používají jako jeden z pramenů historického poznání různá vyobrazení šlechtických panství – nejčastěji jde o mapy, plány a veduty. Výpovědní hodnotou těchto zdrojů se zabývá historik Robert Šimůnek.

Autorem knihy Obraz šlechtického panství v Čechách 1500–1750, kterou vydalo roku 2018 nakladatelství Lidové noviny, je historik Robert Šimůnek. Robert Šimůnek v současné době působí jako vědecký pracovník a zástupce vedoucího oddělení dějin středověku na Historickém ústavu Akademie věd České republiky. Ve své odborné činnosti se zaměřuje na historickou geografii (především na téma komponované krajiny ve středověku a raném novověku a na dějiny osídlení), ikonografické a kartografické prameny 15. až 18. století, sociální dějiny šlechty a měst a na edice pramenů. Do jeho bibliografie patří například knihy Regiony, časoprostorové průsečíky?, Krajina jako historické jeviště (titul napsal společně s Evou Chodějovskou) anebo Reprezentace české středověké šlechty, na kterou si můžete přečíst recenzi na tomto odkaze.

Šimůnek se v recenzované knize věnuje tématu raně novověkého vizuálního ztvárnění šlechtických panství v prostoru Čech. Tyto obrazy (patří mezi ně nejčastěji různé mapy, plány a veduty) jsou používány historiky coby prameny historického poznání (především při rekonstrukci podoby různých sídel). Autor se zabývá tím, co nám takové obrazy mohou říci o skutečné dobové podobě sídel. Zpodobnění šlechtických panství totiž nelze vnímat jako jakési „raněnovověké fotografie“, protože mezi vyobrazeným sídlem a jeho reálnou podobou mohl být rozdíl. Tento rozdíl mezi skutečností a zobrazenou ideou však může badatelům prozradit zajímavé informace.

Autorovým zájmem však není pouze popsat rozdíl mezi obrazy šlechtických panství a realitou. Zajímá se i o to, proč takové obrazy vznikaly, co a jak zachycovaly, kdo byl jejich objednatel, komu byly určeny, kdo je vytvořil a jakou mohly mít podobu. Nejdůkladněji se Šimůnek věnuje tomu, jaká byla úloha obrazů šlechtických sídel ve šlechtické reprezentaci, jinak řečeno zkoumá reprezentaci šlechtických panství jako sociální konstrukt. V této souvislosti vysvětluje, jaké byly výrazové prostředky konstruování ideálního obrazu a jak fungoval obraz šlechtického panství jako ideál kulturní krajiny.

Publikace je rozdělena na tři hlavní části. Část první se zabývá kulturní krajinou a šlechtickou reprezentací, přičemž vysvětluje čtenářům mimo jiné i základní terminologii, se kterou se budou dále v knize průběžně setkávat. V druhé části Šimůnek věnuje prostor reprezentaci šlechtických panství formou obrazu, mapy a textu. Nakonec v části třetí autor dává do vzájemné souvislosti problematiku reprezentace šlechtických panství se šlechtickou reprezentací.

Kniha klade na čtenáře poměrně vysoké nároky nejen v oblasti terminologie související s tématem, ale i co se týče znalostí v oboru historické vědy. Z důvodu její odbornosti bych ji doporučila především studentům historie a příbuzných oborů, popřípadě velmi dobře poučeným laikům. Z hlediska obsahu jde o velmi přínosný titul, který čtenáře donutí přemýšlet o vizuálních zobrazeních šlechtických sídel i jinak než jako o historických pramenech.