V edici Dějin českých, moravských a slezských měst přišla sedm let po Opavě na řadu její průmyslová sousedka Ostrava. Plný tucet autorů, historiků, archivářů a archeologů většinou mladší generace se pokusil o vyvážené kompendium věnované pohnuté ostravské historii, s akcentem na období od vzniku Vítkovických železáren v první třetině 19. století po sametovou revoluci.
Prehistorické osídlení oblasti je prokázáno četnými nálezy. Území patřilo od první poloviny 13. století olomouckému biskupství a město Moravská Ostrava, uváděné jako ves poprvé roku 1229, tu vzniklo někdy po jeho polovině. Ve vrcholném středověku získalo kamenné hradby, za husitství zůstalo katolickým, po válkách ale putovalo do zástavy. Posléze byla Ostrava biskupy vykoupena, stala se centrem rozsáhlého hukvaldského panství a současně sem ve větší míře mezi německý živel proniklo české etnikum, na sklonku předbělohorského období již převládající. Za důležitý mezník ve vývoji města autoři považují požár roku 1556, v podstatě ukončující středověkou etapu. V kapitole o středověké a předbělohorské hmotné kultuře a každodennosti navíc předkládají vynikající analýzu opírající se o rozsáhlé a precizní archeologické poznatky. Tato část je tak ve velkém kontrastu k následné, spíše zběžné, „barokní“ kapitole, pro niž základní výzkum zatím chybí.
Jedním z nejdůležitějších momentů v ostravských dějinách se stal nepochybně rok 1763, kdy město opětovně vyhořelo, ale zároveň byla objevena ložiska černého uhlí. Velký rozkvět přesto nastal až ve čtyřicátých letech 19. století po odeznění epidemie cholery a zahájení rozsáhlé industrializace, ruku v ruce s tím totiž kráčel i růst demografický. Nemálo nových usedlíků (pracovníků) sem přišlo z Polska a z Haliče. U počátků zdejšího hutnictví stála rodina Rothschildů, dominantní postavení si získávala produkce koksu, důležitá role připadla zbudované železnici, a Vítkovice se z malé vsi proměnily v obrovskou průmyslovou zónu. Přes pochopitelný důraz autorů na onu gründerskou epochu „dlouhého“ 19. století jsou tu některé pasáže příliš podrobné, faktograficky přesycené a spíše deskriptivní. Po zásluze však nemalý prostor připadá negativním dopadům na životní prostředí, pozorovatelným od poloviny 19. století, stejně jako čilému kulturnímu a spolkovému životu na pozadí česko-německého potýkání.
Hned po vzniku republiky začala být přes potíže s tím spojené utvářena velká Ostrava, zrodilo se velkoměsto. Ostravsko tehdy platilo za největší průmyslovou oblast ČSR, byť dosud s velkým podílem zahraničního kapitálu. Město získávalo reprezentativní veřejné i obytné stavby od renomovaných architektů, jeho symbolem se stala finančně nákladná Nová radnice. Právě na výstavbu Ostravy se autoři zaměřují obzvlášť pozorně, stejně tak jako na bohatý společenský život. Některé informace (mj. o jednotlivých firmách, o tratích) jsou tu ale pro neostravské čtenáře zbytečně detailní.
Německo okupovalo průmyslově důležité město na počátku druhé světové války z obavy z polského vpádu již od 14. března 1939. Zdejší podniky se také v průběhu války staly terčem nejednoho spojeneckého náletu, z nichž hned ten první koncem srpna 1944 byl fatální. Do evropských dějin se ale Ostrava podle autorů zapsala i prvním židovským transportem, do dějin českých pak na konci války jednou z největších vojenských operací na našem území. Únorový převrat v roce 1948 nastartoval v regionu éru budování těžkého průmyslu, navyšování hospodářských kapacit, populační a stavební boom, jenže současně i obrovské znečištění ovzduší a uniformní výstavbu panelových sídlišť. Autoři svůj výklad nekončí rokem 1989, jako je tomu u mnoha knih dané řady, ale pokračují i za něj, do současnosti. Také zde upozorňují zvláště na neblahé ekologické dědictví.
Čtivá monografie sice postrádá poznámkový aparát, disponuje ovšem solidním komentářem pramenů a literatury, vedle rejstříků jmenného a místního nabízí i rejstřík věcný, ocenit lze zapracování biogramů důležitých osobností. Také redakční práce znovu zaslouží pochvalu, pravopisných chyb a překlepů je zanedbatelné množství. Ani proti faktografickým pochybením (např. Stranice na s. 269 jsou středočeskými Strenicemi) nemůže být větších námitek. Ostrava z pera dvanácti autorů jistě splňuje veškerá kritéria užitečné příručky k dějinám města a vyhovuje i náročným měřítkům současné historiografie.