Rozsáhlou rodinnou ságou Padněte na kolena, jež nyní vyšla česky, k nám poprvé přichází kanadská prozaička Ann-Marie MacDonaldová.

Srovnáme-li, kolik se toho u nás překládá z kanadské a kolik z americké literatury, je severní soused USA jen chudým příbuzným, třebaže oba státy mnohé spojuje: kromě dominantního jazyka hlavně mýtus o nové zemi zaslíbené, jenž přitahoval emigranty takřka z celého světa.

Jak se však kanadský sen srážel s tvrdou realitou z ženského pohledu, jsme doposud věděli v podstatě pouze díky intelektuálně ambiciózním prózám Margaret Atwoodové a emočně působivým povídkám Alice Munroové. Nyní k těmto autorkám přibývá třetí a zároveň nejmladší: Ann-Marie Mac Donaldová (1958).

A jelikož se českým čtenářům představuje rozsáhlou rodinnou ságou, jejíž název Padněte na kolena je převzat z oblíbené anglické vánoční písně, sluší se uvést podstatné biografické údaje – mimo jiné též proto, aby se zabránilo spekulacím, zda a jak spisovatelka čerpala z vlastního života.

Pravda je, že Ann-Marie MacDonaldová byla vychována katolickými rodiči, kteří oba pocházeli z novoskotského ostrova Cape Breton, a sama tam jako dítě strávila nejedno léto. Skutečností také zůstává, že její matka byla původem z Libanonu a že MacDonaldová dnes žije jako snad nejtalentovanější kanadská herečka a dramatička s partnerkou a dítětem v Torontu. Nicméně nikdy nebyla obětí pohlavního zneužívání, třebaže právě to se stalo tématem již prvního dramatu, na němž se roku 1985 podílela.

Zakázaná láska
Všechny zápletky knihy se svým způsobem točí kolem zakázané lásky. Zatímco jedinci odchovaní různými kulturami, etniky či náboženstvími k sobě ještě najít cestu dokážou, láska mezirasová a/nebo lesbická je na počátku dvacátého století stále tabu a incestní vztah mezi otcem a dcerou zůstává v západní civilizaci zapovězen dodnes.

Tíhu vášnivých citů tu logicky nesou především ženy, konkrétně čtyři sestry, přestože jejich dráhy tragicky předznamenal otec James, zastupující svou ctižádostí, účastí v první světové válce a údělem vydělávat takzvaný velký mužský svět. Celé generace Piperových tak žijí ve lžích a tajemstvích, v nevyslovených pravdách a v zakletí hříchu a viny, přičemž vykoupení zakusí jen ti nejmladší, kteří se ať už volbou, nebo cizím přičiněním zcela vymaní z pout klanu a doputují až do New Yorku.

Udržet dějové napětí po bezmála šest set stran není snadné, a MacDonaldové se to daří hned ze tří důvodů. Zručně pracuje s vypravěčskou technikou předjímání věcí příštích, což je dědictví anglické epické prózy devatenáctého století, kterou navíc podobně jako John Irving propojuje s pochmurnými, téměř gotickými příběhy. Nezapře svého oblíbence Gabriela Garcíu Márqueze a stejně jako proslulý magický realista volně zachází s fyzickou realitou natolik, až se občas blíží pohádce.

A konečně její sága nezřídka nabývá – namátkou jako Steinbeckův román Na východ od ráje – skoro biblických rozměrů: v komplikovaných podobách se tu utkává dobro a zlo, o čemž svědčí též vypjatý slovník (viz výrazy typu ďábel nebo světice).

Milionová záloha
Když vyšel titul Padněte na kolena coby autorčin prozaický debut roku 1996 poprvé, zaznamenal v Kanadě jak vlídné přijetí kritiky, tak slušný čtenářský ohlas.

Pravá mediální bouře se však rozpoutala až poté, co si ho v únoru 2002 americká televizní megahvězda Oprah Winfrey vybrala do své talkshow jako knihu měsíce. Z MacDonaldové se doslova přes noc stala celebrita a řady jejích fanoušků se rozrostly tak, že jako zálohu na druhý román jí nakladatelství nabídlo těžko uvěřitelný milion dolarů.

Jako by se nad recenzovaným svazkem nevznášelo pár otazníků. Ano, působivě se v něm evokuje místo, doba i lidé (zejména dětské hrdinky), ale po čase se zdá, že ústřední rodinu postihlo až příliš katastrof, přičemž některé mají zbytečně senzacechtivý nádech. Více na uzdě pak spisovatelka mohla držet i svou fantazii: všech těch předtuch a věšteb, které postavy vidí "v bočním zrcátku snu" a jinde, se člověk záhy nasytí.

A některé scény by nezaškodilo rovnou vypustit: třeba tu, v níž Frances po údajné smrti novorozeného syna kojí sestru Lily (a která nápadně připomíná výjev ze Steinbeckových Hroznů hněvu). Nicméně finále díla je vskutku strhující – postupné odhalování Kathleenina deníku se protne s osudy doposud živých postav způsobem hodným mistra.

Hodnocení MF DNES: 70 %