Monografie je časově vymezena posledním desetiletím Brandlova života. Připojený exkurs o nejstarších přehledech Brandlových děl uvádí poprvé i seznamy podle jednotlivých krajů na základě topografií J. Schallera a J. G. Sommera, které názorně dokládají, jak velký počet obrazů mylně připsaných Brandlovi tu autoři zaznamenali.

Novým impulsem k hlubšímu studiu Brandlova života a díla se pro mne stal objev jeho dvou obrazů v novobydžovském muzeu v roce 1976. Od té doby jsem v práci pokračoval -- později zejména v souvislosti s lektorováním velké Brandlovy monografie z pera prof. dr. Jaromíra Neumanna a s naší společnou přípravou edice Brandlova Listáře. Odměnou mi bylo několik vzácných okamžiků nových objevů i vyvrácení některých dosud tradovaných omylů.

Jestliže jsem monografii časově vymezil posledním desetiletím Brandlova života, v podstatě to odpovídá základnímu zaměření mého dosavadního badatelského zájmu. Ovšem -- jak už to bývá -- v práci tohoto druhu nelze opomenout ani období dřívější. Ve druhé kapitole proto stručně sleduji cestu Petra Brandla k uměleckému věhlasu a v další kapitole se už podrobněji zaměřuji na necelé desetiletí před odchodem malíře z Prahy. Zvláštní pozornost v závěrečné kapitole věnuji prvním Brandlovým biografiím a oživení umělcovy památky v 19. století. Tato tematika zatím zůstávala stranou detailnějšího studia. Připojený exkurs o nejstarších přehledech Brandlových děl uvádí poprvé i seznamy podle jednotlivých krajů na základě topografií J. Schallera a J. G. Sommera, které názorně dokládají, jak velký počet obrazů mylně připsaných Brandlovi tu autoři zaznamenali.