Dialogy pražského tiskaře Mikuláše Konáče z Hodíškova (z let 1511 a 1515) a Jana Stanislaida (1515) spolu s polemikou Mikuláše z Poříčí (1522) podávají vzácné svědectví o stavu českého utrakvismu před vystoupením Martina Luthera a krátce po něm. Edice čtyř Konáčových tisků ilustruje formování směrů nazývaných později staroutrakvisté a novoutrakvisté. Život i dílo Mikuláše Konáče jako autora, vydavatele a tiskaře dokládají, že stále přehlížené období domácích církevních dějin jagellonské doby skýtá nemalá překvapení. Bádání se totiž v této době dosud zaměřovalo spíše na Jednotu bratrskou, což vedlo k zploštění mnohem složitější situace...

Z rozpravy Čecha, Římenína a Mudřece:

Čech:„Milý, postůjmy zde málo,neb jako by srdce mé znalo,že jest tento múdrý člověk,latiník, Čech, anebo Řek.“

Římenín:„Na tváři tvé muož seznati,že tě v hlavu nebila máti.Protož mluv všecko svobodně,snesemyť tě dobrovolně.“

Mudřec:„Chtěl bych to najprv věděti,ač mi chcete pověděti,o čem jste nynie mluvili,když jste tuto spolu byli?“

Římenín:„O vieře jsmy rozmlúvalia v tom sme my dva se srovnali.Ač něco málo se dělímy,však že dobří jsme, to viemy...“

Obrazy evropského středověku dnes vytváří celá řada vzájemně spolupracujících oborů: historie, archeologie, dějiny umění, filologie, teologie či filosofie. Střetávání různých disciplín a proměňujících se metodologických přístupů vybízí k novému uchopení tradičních a zdánlivě uzavřených témat. Právě tímto směrem se vydává i ediční řada Středověk, jež nabízí jak odborné monografie či tematické sborníky, tak originální prameny a jejich překlady. Důraz je kladen na zpřístupňování a komentování středověkých textů a představování různých podob jejich smyslů.