Ústav dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy vydal v Nakladatelství Lidové noviny monografii Pavly Zelenkové nazvanou „Premonstrátský klášter a kostel sv. Jiljí v Milevsku“. Kniha vyšla jako devětadvacátý svazek řady Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium.

Základem publikace je autorčina disertační práce, při jejímž psaní vycházela nejen z primární a sekundární literatury, ale i z výsledků archeologických a stavebně historických výzkumů, které následně interpretovala z uměleckohistorického hlediska. Významnou součástí její práce je pak i katalog dochovaných architektonických článků z areálu milevského kláštera.

Premonstrátské opatství v Milevsku je nejstarším konventem, který vznikl na území jižních Čech, a patří mezi nejvýznamnější středověké lokality u nás. Autorka přibližuje na základě nejnovějších poznatků architektonický vývoj jeho areálu a kostela sv. Jiljí v období středověku a zasazuje jej do kontextu nejen naší, ale i středoevropské architektury s hlavním důrazem na oblast Bavorska.

Samotný vývoj mapuje od předklášterního osídlení až do první třetiny 15. století. Každé období se nesmazatelně zapsalo do podoby klášterního areálu, který autorka dokonce označuje za „učebnici naší středověké architektury“.

Nejvýznamnějším obdobím byla doba románská, kdy bylo založeno samotné opatství, byla vybudována klášterní bazilika, vznikl tribunový kostel sv. Jiljí a byly postaveny i další románské klášterní budovy. Později došlo pod vlivem rané gotiky k dalším úpravám, které pokračovaly i v lucemburském období.

Vrcholné období milevského konventu ale skončilo s příchodem husitů. Po návratu premonstrátů do kláštera (kolem roku 1437), začal konvent postupně ztrácet svůj původně velice rozsáhlý majetek a v roce 1565 byli nakonec řeholníci z Milevska vypuzeni. Premonstrátům byl pak klášter navracen roku 1623 a celý areál prošel postupně velkou barokní úpravou. V roce 1785 ale Josef II. klášter zrušil a areál začal pomalu chátrat. Až v 90. letech minulého století byl areál milevského kláštera z větší části navrácen premonstrátům a začala jeho postupná obnova, která stále pokračuje.

V klášteře proběhla řada různých výzkumů, které zásadním způsobem upravily nejen pohled na architektonický vývoj celého areálu. V souvislostech s těmito poznatky pak mohly být nově interpretovány i dochované písemné prameny různé povahy.

Pavla Zelenková se nejprve věnuje nejstaršímu osídlení areálu, o němž vydal svědectví z převážné většiny archeologický výzkum. V prostoru dnešní baziliky jsou tak doloženy starší kostely a v okolí dřevěné profánní stavby.

Od 12. století se autorka začíná postupně více opírat i o dochované písemné prameny a přibližuje vznik milevského kláštera, který je spjat s Jiřím z Milevska. V roce 1187 pak do Milevska, kde bylo již připraveno klášterní (dřevěné) provizorium, dorazili premonstráti.

Jednou z nejvýznamnějších osobností v dějinách kláštera byl první milevský opat Jarloch, jenž proslul především jako letopisec. Jeho letopis vyšel naposledy v roce 2013 v rámci osmnáctého svazku záslužné edice Memoria medii aevi (Milevský letopis. Zápisky Vincencia, Jarlocha a Ansberta). Právě v jeho době se klášter stal významným kulturním i uměleckým centrem. Stavební huť, která vznikla při klášteře, vybudovala i několik menších kostelíků v okolí (sv. Martina v Radomyšli nebo sv. Bartoloměje v Červené nad Vltavou).

Nejzajímavější a nejvýznamnější stavbou areálu je bezpochyby trojlodní bazilika Navštívení Panny Marie, která je největší románskou sakrální stavbou v jižních Čechách. Nejedná se sice o průkopnickou stavbu, která by ohromovala svou unikátní architekturou či sochařskou výzdobou, přesto se jedná o výjimečnou památku, která je jedinečným příkladem románské sakrální architektury přelomu 12. a 13. věku na našem území. Do podoby klášterního kostela se později významně zapsala i jeho gotická přestavba.

Pozornost je věnována i dalším budovám konventu, jenž je tvořen třemi křídly, která svírají čtvercový rajský dvůr. Dvě křídla se z větší části dochovala v románské podobě, západní bylo v 17. století nově postaveno.

Vedle klášterního areálu se autorka věnuje i výjimečnému románskému tribunovému kostelu sv. Jiljí, který se dnes nachází dvě stě metrů od dnešního kláštera. Zkoumá jej nejen po stránce architektonické, ale i sochařské, dává jej do souvislostí s dalšími dochovanými stavbami u nás i v zahraničí (Bavorsko). Podrobně se zabývá i interpretací jeho tribuny, funkcí věže či kvalitní kamenickou výzdobou, která odkazuje k majetku bohatého velmože. I do jeho podoby později výrazněji promluvila gotika.

Součástí zajímavé publikace je i výše zmíněný katalog archeologických článků, který by se mohl stát podkladem pro další výzkumy. Představeny jsou románské a gotické zlomky evidované i ty, kterým doposud nebyla věnována vůbec žádná pozornost. Většina je představena pouze slovem, jen u některých položek je i fotografie nebo kresba.

Kniha Pavly Zelenkové je doplněna bohatým obrazovým doprovodem (fotografie, kresby, plánky, půdorysy), jenž je nedílnou součástí textu, který je určen především odborníkům.

Monografie „Premonstrátský klášter a kostel sv. Jiljí v Milevsku“ je prací, která má potenciál stát se pramenem dalšího studia nejen architektonického a stavebního vývoje premonstrátské architektury, ale i románského a gotického stavitelství.