Před třemi roky vydalo Nakladatelství Lidové noviny knihu vedoucího kulturních pořadů v televizi BBC Willa Gompertze. Nabídl v ní svůj pohled na uplynulých 150 let moderního výtvarného umění, které podal, slovy podtitulku − "v cuku letu". Nedávno totéž nakladatelství přineslo autorovu novější práci nazvanou Přemýšlej jako umělec… a prožij kreativnější a plodnější život. Svazek má čtenáři poskytnout několik dobrých rad "do života" vycházejících z toho, jak postupují ve své tvorbě umělci.

Gompertz v této praktičtěji a "lidověji" zacílené publikaci opět čerpá především z poznatků, které nabyl studiem výtvarných umění a osobním kontaktem s umělci. To je však sám o sobě limitující faktor. Nutně vyvolává otázky. Například: Mohou výtvarníci reprezentovat uměleckou zkušenost jako takovou? A vůbec − jsou postupy umělců natolik úžasné, že je lze zobecnit a doporučit pro jakoukoliv jinou lidskou aktivitu? Ze samé existence knihy Přemýšlej jako umělec je zřejmé, že britský publicista si na obě otázky odpověděl kladně, a je si v tom jist. Tak tedy naznačme, co radí.

Gompertzův náhled na umělce je neromantický. Publicistická celebrita z BBC je považuje za osobnosti uvažující strategicky a obchodně. Gompertz argumentuje kupříkladu Peterem Paulem Rubensem či − samozřejmě − Andym Warholem. A nabízí ještě pragmatičtější kalibr: "Víme, že svět umění je světem kšeftaření a podvodů, ale je nezvyklé mít umělce, který to připustí a dovede do důsledků, když tyto podvody otevřeně prodává," píše také autor. A jinde míní: "Umění Theastera Gatese je politické, působivé, nebojácně kritické a nepokrytě založené na využití vlastního statusu umělce. Proměnil podvodné kšeftaření uměleckého světa v umělecké dílo, což je sám o sobě odvážný podnikatelský záměr."

Bylo by ovšem vůči Gompertzovi nespravedlivé redukovat jeho v zásadě příručku o kreativitě na tvrdě tržní uvažování, byť tedy důraz na ně je značný. Britský autor na výtvarnících vyzdvihuje jejich urputnost a vůli postupovat metodou pokusů a omylů, jejich víru v sebe sama, v osobní cestu.

Za důležitou považuje Gompertz schopnost umělců lpět na detailu a přitom nepustit ze zřetele celek díla. Naprostá originalita, neodvozenost není nutnou podmínkou úspěchu, tou je daleko spíš inovativní moment, který posune to již známé do netušených souvislostí. Evoluce, nikoliv revoluce. A nebát se nejistoty: odvaha nasadit sám sebe je tím, čemu bychom se u umělců měli učit v profesním životě. A rovněž schopnosti od sebe poodstoupit − být tvůrcem i kritikem sebe sama zároveň.

V závěru své svižně napsané knihy, kterou lze hodnotit jako vkusné spotřební zboží, nikoliv však jako publikaci zásadní, Will Gompertz apeluje: každá přinejmenším vysoká škola by měla být svým způsobem umělecká. A to v tom smyslu, že by naučila − tak jako to uměla, a snad ještě umí, Goldsmith College v Londýně, na níž studoval takový umělecko-tržní kalibr, jakým dnes je Damien Hirst − "intelektuální přísnosti a citové odolnosti". Ze školy je třeba odcházet sebevědomý, nikoliv znejistělý.

Paperback Přemýšlej jako umělec − vkusně upravený grafikem Tomášem Didunykem − explicitně hovoří o kreativitě a podnikání. A není vůbec vyloučeno, že právě podnikatelská "cílovka" knihu ocení a využije mnohem víc a lépe než z podstaty věci poněkud podezíravý recenzent. Ten si s jistou profesionální deformací všímá třeba toho, jak je kniha napsána, nebo že to i ono, co v ní stojí, už četl leckde jinde.