Je pochopitelné a přirozené, že letošní rok osudových osmiček (únor 1948, srpnová okupace vojsky pěti členských států Varšavské smlouvy v roce 1968, zářijová mobilizace a mnichovský diktát z roku 1938), jež se tak nezapomenutelně vryly do naší historie a poznamenaly, mnohdy tragicky, osudy četných občanů této země, korunovaly mohutné oslavy stého výročí založení Československé republiky. Tuto převratnou událost neopomenula ani knižní nakladatelství.

Se zdaleka nejreprezentativnější publikací vyrukovalo Nakladatelství Lidové noviny, jež v předvečer státního svátku 28. října vydalo více než tisícistránkové dílo Republika československá 1918–1939. Mezinárodní kolektiv více než šedesáti autorů v něm do detailu rozebírá meziválečné Československo z mnoha úhlů pohledu, všímá si společnosti, kultury, hospodářství ve všech jejich rozmanitostech, aniž by však jakkoli sklouzl k patetickému opěvování „tatíčkovy“ republiky, jež – nač si to zakrývat – přes všechny úspěchy měla i velmi závažné nedostatky, které nakonec nepřímo přispěly k jejímu smutnému osudu. Tím kniha překonává některé až příliš oslavné prvorepublikové práce.

**Problematická národnostní otázka**

Bezpochyby nejzávažnější handicap představovala národnostní otázka, kdy vedle státotvorných Čechů žila stále nespokojenější více než třímiliónová německá menšina, jíž po nástupu nacistů k moci narostl hřebínek, ale také početná menšina maďarská, netající se iredentistickými náladami, a Poláci. Koneckonců ani zdaleka ne všechny Slováky, naprosto chybně vydávané za příslušníky československého národa, bylo možno považovat za spolehlivou oporu.

**Přes tisíc stran, přes tisíc korun**

V hodnocení postavení první republiky v Evropě autoři zachovávají střízlivý nadhled, své argumenty opírají o holá fakta. Publikace je doslova prošpikována mapami, dobovými reprodukcemi, tabulkami – zkrátka vším, co přibližuje prvorepublikovou atmosféru v její neopakovatelnosti. Autorský kolektiv a editoři Dagmar Hájková a Pavel Horák odevzdali důstojný a zdařilý příspěvek, úměrný tak významnému jubileu. Jistě se dočkají příznivé odezvy čtenářů, kteří nebudou litovat poněkud vysoké částky (publikace stojí přes 1300 korun). Ta však odpovídá kvalitě předkládaného díla, oživujícího nostalgickou vzpomínku na Československo, které zůstávalo v bouřlivých třicátých letech minulého století, kdy se k moci draly diktatury nejrůznějšího ražení a zabarvení, oázou demokracie ve střední Evropě. Jen mu osud nedopřál dostatek času, aby mohlo své kvality plně rozvinout a ukázat světu, čeho je schopno.

Nakladatelství Lidové noviny se v uplynulých letech proslavilo objemnými, bohatou obrazovou dokumentací opatřenými knihami, které zkoumaly národní minulost skrze panovnické rody – naposledy vyšly dvě části věnované Habsburkům, na českém trůnu pobývajícím bezmála čtyři staletí (od roku 1526!). Spolupracovaly na nich desítky autorů, kteří ve výstižných medailonech postihli nejrůznější aspekty někdejší společnosti, byť příliš krátké, a tudíž nadměrně zahuštěné texty výsledné pojednání spíše tříštily než že by je stmelovaly.

Nyní přibyla další takto pojednaná publikace – Republika československá 1918-1939. Jednotlivé kapitoly jsou již rozsáhlejší, poskládané z vícera příspěvků, na nichž se podíleli různí autoři. Je patrná snaha do jakoby zastřešujícího tématu vsouvat další postřehy, které s ním souvisejí. Tak třeba v kapitole o Podkarpatské Rusi (ta byla v meziválečném období součástí Československa, dnes ovšem náleží Ukrajině) se dočteme také o filmové reflexi tamních poměrů v Marijce nevěrnici.

Tato více než tisícistránková kniha, původně zamýšlená ke stému výročí vzniku samostatného československého státu (ale lze ji spojit i s jeho tragickým zánikem v březnu 1939, s vyhlášením německého protektorátu), je rozčleněna do několika oddílů, vystavěných podle důležitých časových mezníků. Takže úvodní kapitoly sledují, co se na území budoucího Československa dělo na sklonku rakousko-uherské monarchie, jak se společnost i jednotlivé politické síly chovaly za první světové války. Je totiž dosti naivní se domnívat (jak se dnes občas činí), že by zachování habsburského soustátí zabránilo budoucím hrůzám: Rakousko-Uhersko se totiž ocitalo zcela zřetelně pod područí útočného Německa, které si na prostor obývaný Čechy, Moravany a Slezany odjakživa brousilo zuby.

Podstatné jsou kapitoly o vícenárodnostním státě, v němž se od samého počátku projevovala vnitřní pnutí, kdy ne všichni - zejména Němci a posléze i Slováci - byli srozuměni s novou republikou. Probírá se politická struktura a vládní koalice. Také se tu řeší vztah společnosti k potulnému cikánskému obyvatelstvu, k Židům, probírá se exodus nejchudších vrstev zejména do Ameriky, ale také příchod zahraničních exulantů (nejprve z bolševického Ruska, později z nacistického Německa) do Československa coby výspy demokracie. Však nás obklopovaly více či méně autoritářské státy (Maďarsko, Polsko, později nacistické Německo), vesměs s územními nároky, které v příhodnou chvíli neváhaly uplatnit.

Oceníme široké spektrum témat, kterými se autoři - vesměs věhlasní historici i odborníci z jiných oborů (celkem jich je 66 včetně těch ze zahraničí) – zabývají: dotknou se pozemkové reformy, budování průmyslu i služeb, veřejné správy, církví, školství, ale také žen v politice či promyšleného budování národních tradic s legionářským odkazem v popředí. Důležitá je kapitola o fungování médií i všudypřítomné cenzury. Jestlipak jste tušili, že tehdy musela periodický tisk i každé veřejně šířené dílo (literární, divadelní, filmové…) schvalovat cenzura?

Autoři jsou si vědomi, že vývoj v předválečném Československu je v lecčems křivolaký: jestliže ve 20. letech lze uvažovat o všestranné prosperitě, desetiletí následné těžce poznamenává nejprve hospodářská krize a poté ohrožení nacistickým Německem. Přesto sféra kultury prochází obdivuhodným rozkvětem: daří se architektuře (nejen přestavba Pražského hradu a Baťův Zlín), písemnictví ovlivňují rozličná avantgardní hnutí (a věhlas si získává jak Haškův Švejk, tak tvorba Karla Čapka), podnětné je divadelnictví (Voskovcovo a Werichovo Osvobozené divadlo, Burianovo Déčko). V zahraniční součinnosti se prosazují surrealisté či Pražský lingvistický kroužek, uplatňuje se aktualizace minulosti (výstava Pražské baroko). A postřehneme i průhledy jinam, třeba na německy, maďarsky či polsky psanou literaturu. Rovněž se seznámíme s dávno zapomenutými antisemitskými bouřemi, které v Bratislavě rozpoutal francouzský (na Barrandově ovšem natočený) film Golem.
Stranou pozornosti nezůstala ani témata týkající se každodennosti – dočteme se o životním stylu jak vyšších a středních vrstev, tak těch nejbědnějších, o zanikání zkostnatělých společenských norem, jak se to projevilo v trávení volného času, avšak zejména v „osvobozené“ sexualitě a též třeba v pohřebních zvyklostech. Ztotožnění obyvatelstva s vlastí pak dokládá masivní podpora republiky v osudovém roce 1938; ostatně ani filmaři nezaháleli, nachystali Neporaženou armádu. Snadno ovšem postřehneme, že větší pozornost je věnována mentalitě a obyčejům obyvatelstva městského nežli vesnického, jehož životní rytmus i zastávané postoje se vyznačovaly větší strnulostí.

Zmíněna jsou rovněž témata, v postkomunistické době málokdy zpracovávaná: mám na mysli kapitoly o nezaměstnanosti a stávkovém hnutí, o střelbě do pokojných demonstrací, jakkoli vroucích zoufalstvím a beznadějí. Proti násilnostem a policejní zvůli, jejíž postih vyvanul do ztracena, mnohdy protestovaly i přední osobnosti napříč politickým spektrem. Zbývá dopovědět, že celistvé zpracování této sociálně citlivé látky (a přidat lze i účast tuzemských dobrovolníků ve španělské občanské válce) je stále nedostatečné, snad z obav před uznáním komunistických zásluh, byť jakkoli sporných.

Kniha je vybavena bezpočtem dobových fotografií, přetisky tehdejších plakátů, bankovek, vyhlášek a různých dalších dokladů, knižních obálek, novinových titulků i satirických kreseb, například Ladových či Bidlových. Nalezneme i názorné mapy, můžeme se začíst do výňatků z důležitých textů. Nahlédnout lze rovněž do přehledných tabulek, které upřesňují popisované jevy: ať již se týkají vystěhovalectví, volebních výsledků, příjmů různých skupin zaměstnanců nebo cen zboží a služeb.

A závěrem jen drobnost: v knize nalezneme zmínku o reprezentativní Československé vlastivědě, původně tvořené deseti svazky a obsáhlým rejstříkem k nim. Posléze ještě přistoupily jeden doplněk (výslovně takto označený) a dva samostatné svazky z chystané, ale již nedokončené druhé řady. Autor glosy o tomto záslužném počinu však píše o dvou doplňcích a převažujícím důrazu na české etnikum. Nicméně právě svazek nazvaný Jazyk (k němuž ovšem nepřibyl doplněk, ale další samostatný díl Spisovný jazyk) dokládá šíři záběru i jeho omezení: zkoumá totiž vývoj „státního“ jazyka československého a dále nářečí česká i slovenská, argot a slang, jazyk Podkarpatské Rusi, mluvu charvátských osad i dalších menšin v Československu – Němců, Maďarů a cikánů. Jazykovědci Jan Mukařovský a Roman Jakobson navíc přidali studie o vývoji novočeského i staročeského verše…

Rozsáhlá obrazová encyklopedie Republika československá1918–1939, vydaná k loňskému stému výročí vzniku státu, se minulý týden dočkala ceny Akademie věd. Po právu. Jde o nadčasovou publikaci, která jen tak nebude překonána.

O knize Republika československá 1918–1939 se dá mluvit pouze v superlativech. Neobyčejně rozsáhlý autorský kolektiv, jenž čítá bezmála sedmdesát historiků a historiček pod vedením Dagmar Hájkové a Pavla Horáka z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR, vytvořil tisícistránkovou obrazovou publikaci, která svým formátem a zpracováním zapadá do volné řady Nakladatelství Lidové noviny, v níž už vyšly například svazky věnované Přemyslovcům, Lucemburkům nebo Habsburkům. Na více než tisíci stránkách chce publikace, jak píší editoři v úvodu, představit Republiku československou „v její komplikované rozmanitosti“. Jak se jim to podařilo?

Rytmy všedního dne

Kniha by se dala charakterizovat termínem „všezahrnující“. Objevit nějaké téma související s první republikou, kterému není v publikaci věnován alespoň malý odstavec, se zdá skoro nemožné. Kniha kombinuje chronologický a věcný přístup a najdeme v ní skutečně vše, od výsledků voleb až k trávení volného času, od módních salonů až po krematoria, od umění přes literaturu, sociální problémy, zahraniční politiku, hospodářský vývoj, migraci až po romskou otázku, školskou reformu, hygienu, brannou výchovu nebo československé interbrigadisty ve Španělsku – v tomto výčtu bychom mohli pokračovat až do konce našeho článku. Osou knihy nejsou politické dějiny, spíše dějiny tehdejší společnosti nebo přesněji řečeno společností.

Autoři zcela samozřejmě usilují o překročení úzkých národních pohledů. Československo byl stát, který založili Češi s pomocí Slováků, ale v jeho rámci žily i další národnostní menšiny – Němci, Maďaři, Rusíni, Poláci, Romové… Tento „nadnárodní“ přístup se ale autorům ne vždy daří úplně prosadit. Třeba v kapitole o literatuře je věnována skutečně velká pozornost literárním dílům psaným německy, maďarsky či polsky, ale v případě výtvarného umění nebo architektury je čechocentrismus výraznější.

V jinak mimořádně pozoruhodné kapitole „Rytmy všedního dne“, která reflektuje každodenní život podle sociálních vrstev – vyšší, střední a nižší – jsou vyšší a střední vrstvy redukovány na Čechy, u nižších jsou zmiňováni i Slováci, další národnostní skupiny jako by neexistovaly. Odpověď na otázku, zda a jak se lišil životní styl českých středních vrstev od těch německých nebo maďarských, se čtenář nedozví.

Totéž se dá říci třeba o kapitole o volném čase: značný prostor – osm tiskových stran – se věnuje trampingu, což byl dle všeho výlučně český fenomén. Mladí Slováci nebo Němci na čundry zřejmě nejezdili, co ale dělali místo toho, to si autoři nechávají pro sebe.

Velmi moderně a novátorsky působí oddíl nazvaný „Proměny krajiny“. Z něj lze načerpat mnoho pozoruhodných údajů o dobovém urbanismu, dopravě, energetických sítích, či dokonce likvidaci odpadů. Například ten, že v letech 1918 až 1938 bylo v Československu postaveno 372 kilometrů nových železničních tratí se 66 nádražími, 32 viadukty a 44 tunely v celkové délce 25 kilometrů.

Nemáme v republice na asfaltě ustláno

Ale nebylo ani za první republiky vše obdivuhodné a dokonalé. V citovaném článku spisovatele Jiřího Foustky z druhé poloviny dvacátých let se píše: „Nemáme v republice právě na asfaltě ustláno. Cestujeme-li se svým vozidlem jen kousíček dál než z Prahy na Zbraslav, máme pocity kulturního člověka, jenž omylem se dostal kamsi na Balkán…“ Co by pan Foustka asi říkal na to, kdyby musel dnes jet po D1 z Prahy do Brna? V tomto oddíle najdeme i kapitolu o ochraně kulturních a přírodních památek, která za první republiky zažívala své pionýrské období.

Závěrečné shrnutí slovenského historika Dušana Kováče reflektuje obraz první republiky v českém a slovenském historickém vědomí. Podle výzkumu z minulého roku souhlasí skoro tři čtvrtiny Čechů s tím, že první republika byla na svou dobu vzorem demokracie a vyspělosti. Zároveň ale čtvrtina Čechů považuje rozbití Rakouska-Uherska za chybu, opak si myslí necelá polovina populace.

Zatímco 66 procent dnešních Čechů hodnotí dobu první republiky pozitivně a lepší skóre zaznamenala z událostí 20. století jen sametová revoluce se 72 procenty pozitivních reakcí, na Slovensku je první republika hodnocena pozitivně jen 47 procenty lidí. Předčilo ji Slovenské národní povstání, osamostatnění Slovenska v roce 1993, sametová revoluce i vstup Slovenska do EU. Což je trochu paradoxní, protože jak píše Dušan Kováč, vytvoření Československa bylo pro Slováky historicky významnější než pro Čechy, protože slovenský občan tím poprvé získal „šanci formovat se jako politický subjekt v podmínkách demokratické politické kultury“.

Publikace Republika československá ukazuje, v jak mnoha ohledech může meziválečné období být stále živé a inspirující. Kniha je přístupná pro široký okruh zájemců a její sdílnost výrazně podporuje vizuální složka, která je bez přehánění opulentní. Najdeme tu stovky dobových fotografií, často úplně neznámých, ilustrací, faksimile dokumentů, mapek, plánků a infografik.

Odrazovat by snad mohly její rozměry a váha – téměř čtyři kilogramy – takže ke čtení či listování je skoro zapotřebí pulpit.

Nakladatel doporučuje knihu prodávat za 1999 korun, dnes ji ale lze sehnat již za 1268. Lepší investici si snad ani nelze představit.