Historismus, historické vědomí a tradice dnes a denně ovlivňují naše chování a rozhodování. Knihu filosofických esejů o tom, proč tomu tak je, a jaká byla česká filosofie v dějinách 19. a 20. století napsala přední znalkyně českého filosofického odkazu.

V čechách nikdy nebyla filosofická tradice příliš silná, rozvíjela se vždy v těsném spojení s jinými obory společenské reflexe (etikou, náboženstvím, společensky reformním úsilím...). Závažná je i okolnost, že se zpravidla nefilosofovalo jen česky a že tématika nebyla vymezena úzce českými zájmy, ale sledovala spíše problémy vyplývající ze širších evropských souvislostí. Tak se stalo, že počátkem 19. století měla česká společnost dostatek členů filosoficky vzdělaných..., ale filosofie vystupovala v kontextu národního hnutí jako záležitost německá a nelidová.