Nakladatelství Lidové noviny vydalo monografii „Smrt a pohřby Ferdinanda I. a jeho synů“ s podtitulem „Reprezentace katolické víry, politické moci a dynastické paměti Habsburků“ historika Václava Bůžka, ředitele Historického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ve stejném nakladatelství vyšla již řada titulů, na nichž se profesor Bůžek autorsky podílel, např. monumentální kolektivní monografie „Habsburkové 1526–1740. Země Koruny české ve středoevropské monarchii“ (2017). Mezi dalšími najdeme i podobně zaměřenou knihu nazvanou „Smrt Rudolfa II.“ (společně s Pavlem Markem), která vyšla v roce 2015 v Knižnici Dějin a současnosti.

Autor se z historicko-antropologického pohledu věnuje nemocem, umírání a pohřbům hned čtyř Habsburků, římsko-německého císaře, českého a uherského krále Ferdinanda I. a jeho synů: Maxmiliána II., Karla Štýrského a Ferdinanda Tyrolského. Čerpal z dochovaných pramenů různé povahy (písemné, ikonografické i hmotné) a pokusil se jejich smrt a pohřby vyložit v širších souvislostech, zejména pak v dobových projevech reprezentace katolické víry, politické moci, územní vlády a také dynastické paměti.

Největší pozornost pak věnuje obrazu nesmrtelného sociálního těla vladařů, jehož jádro bylo podle něj tvořeno především ctnostmi křesťanského rytíře. Stranou ale neponechává ani poslední roky, měsíce a dny jejich života, kdy se zaměřuje na to, jak jejich zhoršující se zdravotní stav ovlivňoval jejich každodenní povinnosti.

Přestože si autor všímá zdravotního stavu jednotlivých vladařů a přibližuje i práci a doporučení jejich lékařů, nebylo jeho cílem pojednat o jejich nemocech z hlediska dějin lékařství.

I když nedosáhli stejných vladařských hodností, z hlediska použitých symbolů osobní i dynastické reprezentace se pohřební slavnosti ve Vídni, Praze, Štýrském Hradci a Innsbrucku podstatně nelišily a odpovídaly dobovým katolickým pohřebním rituálům. Vycházelo se při nich i ze starších smutečních slavností, např. pohřbů Ferdinandova staršího bratra Karla V., kterým je věnována jedna z hlavních kapitol knihy.

Václav Bůžek přiblížil vše (co je pramenně doložitelné), co se odehrávalo po jejich skonu, od pitvy, přes balzamování až po uložení do rakve. Vystavení jejich ostatků, pohřební průvody a zádušní mše následně patřily k závazným krokům rituálů posledních rozloučení s těmito vládci, kteří opouštěli pozemský svět, jak již bylo naznačeno, s různými hodnostmi: císařů, králů nebo rakouských arciknížat.

Nepřetržitost katolické víry, vlády a moci nebožtíka pak přecházela při posledním rozloučení na nejbližší mužské potomky rodu, kteří kráčeli v pohřebním průvodu hned za márami s rakví a při zádušní mši stáli nejblíže ke castru doloris, kde byla umístěna rakev se zesnulým panovníkem.

Kniha je rozdělena do celkem sedmi kapitol. Úvodní přibližuje vzestup Habsburků ve střední Evropě na rozhraní pozdního středověku a raného novověku, konkrétně v době od nástupu Maxmiliána I. až do smrti jeho stejnojmenného pravnuka Maxmiliána II.

Následující kapitola je historiografickým ohlédnutím, v němž se autor zaměřil především na to, zda, případně jak se česká historická věda dokázala kriticky vyrovnat s vládou prvních Habsburků u nás. Nejen že přináší přehled jednotlivých přístupů a vybraných prací, ale zároveň i naznačuje, jakými směry by se měla v této problematice současná česká historiografie ubírat.

Třetí kapitola představuje poslední rozloučení s Karlem V. v Bruselu a Augšpurku, která se stala pomyslným vzorem pro pohřby jeho nástupců. Samotné jádro knihy ale tvoří dvě následující kapitoly, které podrobně líčí nemoci, smrt, přípravy na pohřeb, samotné pohřební slavnosti i uložení do hrobu Ferdinanda I. a jeho syna a zároveň nástupce Maxmiliána II.

Poslední dvě kapitoly jsou zasvěceny smrti a pohřbům Ferdinandových mladších synů, arciknížat Karla Štýrského a Ferdinanda Tyrolského. Protože se nedochovalo takové množství pramenů jako v případě Ferdinanda I. a Maxmiliána II., není o nich pojednáno do takové hloubky. I přesto je znát, že v mnohém se jejich pohřby shodovaly a navazovaly na tradice.

Hlavní výklad autor navíc doplnil i o stručné informace o posledních chvílích života manželek jednotlivých vladařů, tedy Anny Jagellonské, Marie Habsburské, Marie Bavorské, Filipiny Welserové a Anny Kateřiny Gonzagové.

Velkým kladem knihy jsou její čtyři barevné obrazové přílohy, které vhodným způsobem doplňují hlavní texty.

Kniha „Smrt a pohřby Ferdinanda I. a jeho synů. Reprezentace katolické víry, politické moci a dynastické paměti Habsburků“ Václava Bůžka je bezpochyby podnětným čtením o tématu, které bylo dlouho na okraji badatelského zájmu. Až v posledních letech se v souvislosti s novými výzkumy objevily dílčí studie a také práce, které ukazují další možnosti bádání nejen o prvních Habsburcích na našem trůnu.