V publikaci je hrad Karlštejn uchopen nejen jako historický artefakt, ale především coby „schrána paměti“, tedy symbol poskytující interpretační klíče k re-konstrukci historického vědomí i procesu formování historické imaginace, v níž se odrážejí proměny společenského klimatu „dlouhého 19. století“. Sokolové i německý profesor vyučující historii na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, obecně vzato lidé, kteří se od počátku šedesátých let 19. století vydávali na Karlštejn po západní železniční dráze nebo pešky, aby si středověkou stavbu prohlédli, přistupovali k historické látce na základě osobních zkušeností, znalostí, postojů, ale též v politickém kontextu své doby. Zatímco v historickém vědomí německé společnosti zůstal hrad památkou slávy Svaté říše římské a důkazem umu německých středověkých stavitelů a malířů, česká společnost jej vnímala jako kamenného strážce svatováclavské koruny. Karlštejnský symbol se pro ni v průběhu 19. století stal pulzujícím místem paměti, k jehož oživování přispěla nejen podpora rekonstrukce středověké stavby, ale také organizace vlasteneckých demonstrací, skupinových i individuálních výletů a vybudování nové expozice přibližující nejslavnější epochu dějin Českého království.