Sborníky, které zpravidla shrnují kratší příspěvky, lze rozčlenit do dvou základních skupin: buď vznikají kvůli uctění jubilea nějaké významné osobnosti, nebo je sjednocuje předem nějaké vymezené téma. Také členění však nic nevypovídá o jejich přínosu. Mohou být veskrze zbytečné, když obrazně řečeno mlátí prázdnou slámu, stejně tak jako objevné (to když se dotýkají málo probádaných oblastí nebo uplatňují nový pohled). Ale většinou vykazují prvky obého – některé texty skutečně rozšiřují obzory poznání, i kdyby nabídly toliko stručný popis, zatímco jiné spíše jen přemílají (eventuálně přežvykují) dřívější poznatky.

U příležitosti šedesátin profesora Václava Bůžka, význačného jihočeského historika, jenž se zabývá především předbělohorským obdobím, vyšla kniha Symbolické jednání v kultuře raného novověku. Obsahuje dvaadvacet studií, rozčleněných do několika skupin. Zkoumají konkrétní, přesně vymezené případy, rozpřažené napříč společností od panovnické úrovně až po znevolněné obyvatelstvo. Autoři si všímají, jak jejich protagonisté dbají na svou reprezentaci a rovněž na uchování dobré pověsti, zvláště pokud dojde k přestoupení závazných společných tabu, jakými jsou třeba nevěra nebo utajované (nemanželské) těhotenství, často vedoucí k zavraždění nechtěného novorozence.

Zatímco v případě nevěry – jmenovitě v aristokratickém prostředí - mnohdy nastupovaly symbolické tresty (v podobě zazdění!), na vesnici představovala násilná smrt nekřtěňátka hrdelní zločin. Vražednice se neprovinila jen usmrcením svého dítěte, ale zejména tím, že mu upřela křest (a tím pádem Boží spásu), jeho duši odsoudila k věčnému zatracení. Ve šťastnějším případě se obtěžkaná dívka provdala za svého svůdníka; není ostatně vyloučeno, že se mohlo jednat i o poněkud riskantní strategii milenců, kteří by „za svobodna“ jen stěží mámili po vrchnosti souhlas k sňatku. Z dávných zápisů prosvítá, že sexuální prohřešky (dobovým termínem smilstvo) nebyly nijak vzácné, že dokonce prožívání tíživé situace spojené s nechtěným těhotenstvím, dopolední chvíle často zapíraným, nebylo nijak zvlášť traumatizující.

V knize nalezneme početné příklady reprezentace coby rituálu, zvláště pak v souvislosti se slavnostními panovnickými vjezdy, s korunovacemi, ale také s úředními ceremoniály (například s příjímáním zahraničních vyslanců). Zajímavé příspěvky se rovněž týkají řekněme symbolického významu rekvizit (např. v pohřebnictví, ve výtvarném umění apod.) i jednotlivců posuzovaných jakoby zprostředkovaně – to lze vztáhnout na úspěšného vojevůdce Dona Juana de Austria, vítěze nad Turky v námořní bitvě u Lepanta, jak byl zpodobněn v dobových psaných i tištěných zprávách a letácích, nebo také na pozdější literární zobrazení císaře Rudolfa II., tentokrát v německém písemnictví.