Román se odehrává v bývalém Československu v letech 1948 až 1956. Hlavní hrdinkou je dvacetiletá dívka Věra, původem z Maďarska, která po traumatických válečných zkušenostech z Budapešti přichází plna nadějí na lepší život za prací do Prahy, a to právě v bouřlivých dnech po únoru 1948. Zde prožívá svůj první hluboký milostný vztah s hudebníkem Pražské filharmonie. Milenci se po svém snaží vyrovnávat s diktaturou a narůstající represí. On komunistický režim toleruje a je ochoten v zájmu své kariéry dělat kompromisy, Věra rostoucí nároky režimu snáší obtížně. Na schématu intimního milostného dramatu je vylíčen střet dvou individualit a dvou různých přístupů k požadavkům, jež na člověka klade nelehká společenská situace. Je to příběh o tom, jak se z malých počátečních ústupků mohou stát velké kompromisy, kvůli nimž se rozpadají vztahy i charaktery.

Autorka současně citlivě popisuje každodennost začátku padesátých let v hlavním městě tehdejšího Československa. Částečně autobiografický román přináší pozoruhodný vhled do reality doby začínajícího stalinismu očima „cizinky“, která se v dobré víře a s mladickým okouzlením snaží přizpůsobit jazyku i kultuře, až je nakonec okolnostmi a svou mnohdy až tvrdohlavou neochotou k ústupkům donucena znovu vše opustit a odejít splnit si svůj sen o svobodném životě na Západ.