Monografie je určena sestrám, studentům a všem odborníkům i zájemcům o problematiku koncepčních modelů a jejich aplikací do klinické a komunitní praxe. Měla by pomáhat všem pochopit možnosti využití modelů a teorie v praxi a v neposlední řadě by je měla vést k uvědomění si toho, že využití koncepčního modelu v praxi přispěje ke zvýšení kvality ošetřovatelské péče a tím i k větší spokojenosti pacientů, což by mělo být cílem nás všech.

Koncepční modely neslouží pouze pro samotné poskytování péče, ale pomáhají rovněž při odběru ošetřovatelské anamnézy, zhodnocení vlivu kultury, rodiny a komunity ve vztahu k léčbě, problematice zdraví a preventivním aktivitám. Napomáhají překonat možné problémy, které mohou vznikat na podkladě nedorozumění z nepochopení kontextu situace, v níž se pacient nachází. Kontext situace v tomto ohledu nemusí být spojen pouze determinanty, jakými jsou kultura, náboženské vyznání či víra. Může se spojit také k diagnostikovanému onemocnění a problematice s tím spojené.