Souborné vydání tří samostatných próz Jiřího Weila charakterizuje jeho dobově těžko zařaditelný, prožitkově složitý, střihový, výrazně pointovaný styl, umožňující zachytit celou skutečnost až do paradoxních poloh, i hlavní téma jeho díla - osudy českých Židů za protektorátu.

V době svého vydání prošlo Weilovo dílo dramatickou kritikou i textovou cenzurou. Popis tohoto Weilova „případu“ v komentáři zachycuje v dokumentární podobě souhrnně historicky těžko popsatelné okolnosti českého literárního života v 50. a 60. letech.